Jsou lidi, kteří necestují. A když je k tomu nikdo nenutí, jsou prostě pořád doma a jejich život plyne. A když se je někdo snaží k cestování přimět? Pak se vždycky najde dost výmluv, proč dotyční nikam vyrazit nemohou. Co mě osobně v tomto ohledu jenom tak namátkou napadne?
- Cestování stojí peníze, a těch nemá nikdo nazbyt.
- Z cestování libovolným dopravním prostředkem na delší vzdálenost může bolet pozadí, záda nebo leckterá jiná část těla, pokud se tu musí dlouho sedět, respektive nohy, pokud by se mělo jít pěšky.
- Cestou se může stát člověk obětí lecčeho, od úrazu až po kriminalitu, protože zatímco doma většinu rizik známe a včas odhalíme, může být situace v cizině specifická a neprokouknutelná.
- Člověk může na cestách trpět i dalšími různými zdravotními problémy. Hojné a už od dob socialismu a tehdejších cest třeba k moři v Rumunsku známé jsou průjmy, ale může jít i o různé exotické nemoci, o malárii, žlutou zimnici, choleru, tyfus, záškrt, tuberkulózu, o žloutenkách už ani nemluvě.
- Problémem nebo vhodnou výmluvou je pak v mnoha případech i komunikace. Našinci na tom nejsou často jazykově nijak skvěle, cizinci obvykle česky nemluví, a jak by si tedy někdo z našich turistů zařídil to či ono?
Když tedy někdo nechce cestovat, najde si výmluvu bez problémů. A když si stojí za svým a nenechá se zviklat, nikdo ho k cestování nedonutí. Ale osobně si myslím, že je takový člověk jenom sám proti sobě. Protože cestování, to nejsou jenom ty popsané problémy. To je i spousta zajímavých zážitků, kvůli kterým se na cesty vyrážet vyplácí. Protože já do jisté míry také trpím některými z výše uvedených potíží. Moc dobře se nedomluvím, tělo pobolívá a milionář také nejsem. Ale přesto cestuji. A celkově mi to dělá dost dobře na to, abych vyrážel do cizích krajů zas a znovu, kdykoliv je příležitost.