Sodíkové výbojky se začaly osazovat jako primární zdroje veřejného osvětlení již v polovině 20. století a začaly nahrazovat své rtuťové předchůdce. Dnes výrazně na tomto poli dominují. Obdobnou situaci lze zaznamenat i v osvětlování pěstebních prostor zemědělských podniků a farem. Tato technika se označuje jako HPS (hlavní pěstební světla), je osvědčeným zdrojem umělého světla pro pěstování rostlin již více než 60 let a v současné době se na trhu objevují první alternativní technologie LED diod, plazmových světel, osvětlení na principu magnetické indukce, kompaktních zářivek CFL atd. Mnozí pěstitelé uvažují nad tím dát technickým inovacím přednost a označit sodíkové výbojky 400 W jako zastaralé a nepotřebné.
Tento mýtus dokonce koluje i v řadě diskusních příspěvků na různých tematicky zaměřených webových stránkách a fórech. Co je staré a levné, nemusí být IN, a proto je třeba sáhnout po inovacích – takové jsou argumenty některých pěstitelů. Velmi dobrých výsledků růstu lze docílit právě výbojkami a nelze tvrdit, že jde o zastaralý postup umělého osvětlení. Nové technologické normativy staví, popravdě řečeno, na osvědčených starých principech, ale aplikují se do praxe poměrně pružně – zejména jde o specifické požadavky na teplotu světelného spektra.
Za každou cenu měnit zdroj osvětlení nemá smysl
Pro růstovou fázi lze použít metalhalogenidové zdroje s modrobílým studeným světlem, ke květovým fázím se hodí více rozptýlené sodíkové páry teploty chromatičnosti 2000 K, v červenožlutém světelném spektru. Některé zdroje lze považovat za univerzální, např. sodíkové výbojky v rozšířeném spektrálním módu červené a modré barvy.
Ceny těchto výrobků se na trhu pohybují v rozmezí 450 – 1000 korun a lze je využít takřka pro pěstování veškerých druhů rostlin. Není tedy nutné měnit celou koncepci za novou v domnění, že se tím zefektivní výnosy. Podstatou je pochopit, že tato světla svůj význam stále mají, a po kvalitativní stránce jsou v oblasti pěstování rostlin stálicí.